Svízel: V naší přírodě roste planě mnoho bylin, které ani nepovažujeme za léčivé, některé z nich rostou jen v určitých oblastech a mnoho jich je ohrožených nebo silně ohrožených. Ty poslední samozřejmě netrháme v žádné případě a snažíme se je nahradit těmi neohroženými. Mezi takové patří některé druhy svízelů, které mají většinou podobné léčivé účinky.
Svízel přítula
Pojmenování tento druh získal podle toho, že se zachytává o oděv člověka i o srst zvířat. Je to nejběžnější ze svízelů, pokládaný za plevel, který se navíc špatně hubí, protože je rezistentní vůči většině herbicidů. Obsahuje však také velké množství léčivých látek, jako například silice, minerály, třísloviny, saponiny a enzymy. V lidovém léčitelství se používá na vředy, nemoci močových cest, jako diuretikum, při křečích, zevně pak na špatně se hojící rány, vyrážky, ekzémy nebo popáleniny.
Svízel syřišťový
Tento svízel (Galium verum) je asi nejléčivějším druhem ze všech zde uvedených. Roste téměř všude v Evropě, vyhledává mírně kyselé a na živiny chudé půdy (suché trávníky, náspy, sušší lesy). Oproti většině ostatních svízelů kvete žlutými kvítky. Obsahuje enzymy, minerály, saponiny a třísloviny. Používá se na onemocnění močových cest, na vředy, na vyplachování dutiny ústní, na špatně se hojící rány. Je možné jej připravit jako čaj (odvar), obklad i mast. Kvůli své žluté barvě je využíván jako syřidlo k barvení sýrů.
Svízel vonný
Svízel vonný se dříve jmenoval mařinka vonná a latinský název je Galium odoratum. Roste převážně v lesích, voní po kumarinu (odtud název), má přeslenité listy a drobné bílé květy. Sbírá se celá nať v době květu. V lidovém lékařství se používal (a někdy dodnes používá) na zhnisané rány, tedy zevně. Vnitřně býval doporučován na dobrý spánek a uklidnění, ale nikdy ne dlouhodobě, protože způsoboval i bolesti hlavy. Pro svoji vůni byla a je používán na ochucování alkoholických nápojů (např. francouzského šampaňského, německého piva nebo švýcarského koňaku). Ve Skandinávii se přidává jako ochucovadlo uzenin.
Svízel povázka
Dalším z léčivých svízelů je svízel povázka (Galium mollugo). Roste tentokrát hlavně ve vlhkých půdách v nížinách nebo podhůřích. Využívá se také jako diuretikum, ale také k léčbě epilepsie, hysterie a chudokrevnosti. Zevně pak při špatně se hojících poraněních, vředech, vyrážkách a popáleninách.
Mezi ohrožené druhy patří tyto: svízel moravský, svízel rakouský (roste pouze na Jižní Moravě v Pavlovských vrších), svízel severní, svízel sudetský a svízel trojrohý. Z nich nejvýznamnější byl v minulosti asi svízel severní, jehož kořeny se používaly jako červené barvivo a sušená nať se dávala jako vycpávka do matrací, protože obsahuje voňavý kumarin.
Zdroje: www.wikipedia.org, www.bylinkovo.cz, Bellmann H. a kol., Atlas rostlin, Euromedia Group, Praha 2016
