Pověry okolo bylinkářství: K bylinkám se odjakživa vázalo mnoho pověr a nejasností. Šikovné ženy – bylinkářky nebyly oceňovány za své hluboké porozumění přírodě, nýbrž za spolčení s ďáblem, mluvíme-li o středověku a dnes jsou zase mnohdy stavěny do role jakéhosi zázračného všeléku, jenž s gustem strčí do kapsy i nejmodernější výdobytky farmacie.
Dnes se ovšem do podobné debaty pouštět nebudeme. Místo toho zabrousíme na oblasti plné zajímavostí Našli jste někdy v Bibli po babičce snítku mářího listu balšámového? A co takhle sběr bylin o svatojánské noci? Ukážeme si, kde se tyto podivnůstky vzaly a co znamenaly.
Proč se ve středověku pořádal hon na bylinkářky
Lze se jen dohadovat, kam bychom až pokročili ve využití fytoterapie, kdyby nebyla její aplikace během středověkých (byť co do datace spíše novověkých) honů na čarodějnice tak potlačována. Největší znalkyně končily na hranici a jejich znalosti byly nenávratně ztraceny. Podle tehdejší víry byly totiž všechny nemoci božím trestem a jejich vyléčení nebylo možné (resp. lidem nepříslušelo) – leda byste tím či oním způsobem obcovali s ďáblem.
Bylinka Máří Magdalény
A přitom jsou první léčivky zmiňovány už v Bibli. Vzpomeňme třeba máří list balšámový, který podle legendy posloužil při výrobě masti, kterou Máří Magdaléna použila při ošetření Kristových nohou. Znát ji můžete také pod názvem řimbaba balšámová, případně pod latinským označením Tanacetum balsamita (syn. Balsamita major).
Listy této rostliny pomáhaly proti hladu a vyčerpání a dodávaly organismu potřebnou energii. Právě proto si jí tolik cenili mniši, kteří ji jako poctu rovněž používali jako záložku do Bible. I dnes můžeme zejména ve starších vydáních z rodinných archivů její snítky najít.
Proč se víra ve svatojánskou noc pořád drží, zatímco vodní víly už za odpuštění dávno neprosíme?
Podívejme se na další kategorii bylinkových pověr, které tentokráte patří do sféry magie. Víra v byliny natrhané za úplňku (nebo alespoň v noci) je bohužel v některých případech spíše škodlivá. Vždyť značná část bylin si nejvíce cenných látek vytváří v interakci se slunečními paprsky. Dobrým příkladem je třeba máta, jež se sbírá nejlépe okolo poledne, ovšem najdou se i výjimky.
Ale víra v byliny, nasbírané za svatojánské noci, patří do stejného soudku jako legenda o tom, že se v černém bezu ukrývají vodní víly. Ty bylo třeba před sběrem odprosit. Zajímavá pověra se váže i ke kapradí. Chcete přivolat déšť? Stačí, když spálíte jeden list. A vložíte-li do kapsy jeho semena (paradox, že?), stanete se neviditelnými. U náprstku zase lidé věřily, že si ho oblíbily lesní víly a navlékají ho liškám na tlapy, aby nemohly navštěvovat kurníky a jinak škodit lidem.
Zajímavou alternativou každodenního odprošování dobrých duchů na bylinkové zahrádce byly škapulíře. Šlo o malé váčky naplněné vybranými bylinkami, které měly svého majitele chránit před mnoha nebezpečími – zejména před uhranutím a nenávistí.
S léčivým využitím bylin se vlastně setkáváme každý den
V době, kdy většina lidí neuměla psát ani číst, bylo nutné předávat cenné znalosti o bylinách jiným způsobem. Odrážely se proto v samotném pojmenování bylinek, z nichž mnohé se v oficiálním názvosloví dochovaly dodnes. Tady je pár nejznámějších příkladů:
• Kostival je vynikající bylinkou pro léčbu pohybového ústrojí.
• Plicník poslouží skvěle při dýchacích onemocněních.
• Vstavač působí jako afrodiziakum a pomáhá při zvýšení potence. Ne náhodu se jeden z druhů jmenuje přímo vstavač mužský.
• Jaterník prospěje játrům.
• Srdečník má blahodárný vliv na srdce.
• Zeměžluč dokáže ulevit od zažívacích potížích.
A takto bychom mohli pokračovat. I v dnešní době tak mohou návodné názvy od dávných bylinkářů posloužit moderním fanouškům přírodní léčby jako skvělý odrazový můstek.
