Vlaštovičník je sám o sobě spíše plevelnou bylinkou, která roste téměř všude. Avšak na zahradě ji můžete pěstovat, protože ji využijete hned několikrát.
Jaká další jména se pro bylinku používají
Vlaštovičník větší (Chelidonium majus) je tak dlouho známou bylinkou, že si již vysloužil mnoho přezdívek. A tak se nedivte, když uslyšíte například krvavý mužíček, boží milost, druidské mléko, zlatý kořínek nebo bělmové kořeny.
Na co se vlaštovičník používá
Vlaštovičník je sice jedovatá bylinka (celá bylinka, zejména latex, a to kvůli obsahu chelerythrinu), ale v malých množstvích a zevně má velmi příznivé léčivé účinky. Znáte ji určitě na bradavice a opary, vnitřně se používá na nemoci jater a žlučníku, má také antibiotické účinky, sedativní a analgetické účinky (zejména chelidonin), stimulační na hladké svalstvo (berberin).
Doporučení
Zevně můžete vlaštovičník používat bez lékařského doporučení, vnitřně dbejte raději rad lékaře. Nikdy si také nedávejte šťávu z vlaštovičníku do oka – mohli byste si poškodit rohovku.
Pěstování
Vlaštovičník roste prakticky všude, ale pokud jej nemůžete sbírat ve volné přírodě na čistém místě, ponechte mu část své bylinkové zahrádky nebo vůbec zahrady, ať tam roste. V létě využijete jeho žlutou šťávu na bradavice a opary, na jaře si můžete nasbírat nať a usušit (sušte ji rychle, nejlépe v sušičce, nesmí začít fermentovat), na podzim se sbírají kořeny, ze kterých se vyrábí účinná tinktura (na bradavice, na podporu jater i na léčení některých rakovinných bujení). Přebytečný vlaštovičník dejte jako zelenou složku do kompostéru.
Zdroje: www.wikipedia.org; www.abecedazahrady.cz; Staňková-Kröhnová, Magdaléna: Bylinky pro děti a maminky 2. Grada, Praha 2019.
