Vlaštovičník větší

Česky:

Latinsky:

Chelidonium majus

Slovensky:

Lastovičník väčší

Vlaštovičník je vytrvalá bylina s nezastupitelným místem v lidovém lékařství, ale také jako plevel v zahradách. Rostlina je však stejně jako léčivá i jedovitá.

vlaštovičník větší — Česky: Vlaštovičník větší Latinsky: Chelidonium majus Slovensky: lastovičník väčší

Léčivé účinky

Odstraňuje bradavice.
Uvolňuje křeče.
Zvyšuje vylučování žluči.
Má podporující účinky při léčbě rakoviny.

Použití a přípravky

Užívá se nať a oddenek. Užívá se jako uvolňovač křečí a sedativum, rovněž pro zvýšení tvorby žluči vnitřně v nálevu (půl čajové lžičky řezané natě na šálek vody, 2 šálky denně) proti dráždivému kašli, astmatickým záchvatům, k uklidnění žaludečních křečí a ke zmírnění bolestí při chorobách žlučníku.

Širokospektrální regenerační přípravek s vlaštovičníkem Regalen je vhodný pro celou detoxikaci těla.
Regenerační krém Protektin s vlaštovičníkem harmonizuje energetickou dráhu jater, žlučníku, žaludky a sleziny.

Více produktů

O vlaštovičníku větším

Vlaštovičník větší (Chelidonium majus) je jedovatá vytrvalá, páchnoucí rostlina. Je rozšířen po celé Evropě. U nás nejčastěji na rumištích, v křovinách apod. jako plevel.

Rostlina obsahuje v čerstvé oranžově mléčné šťávě asi 14 alkaloidů (1 —4 %). Z nich chelidonin a chelerythrin působí baktericidně a jako mitotické jedy. Další, homochelidonin, sanguinarin aj. jsou příbuzné s opiovými alkaloidy.

Působí přes ústřední nervstvo povzbudivě na hladké svalstvo dělohy a na srdeční činnost, zvyšují tlak a rozšiřují koronární cévy, uvolňují křeče průdušek a střev.

vlaštovičník větší účinky U vlaštovičníku byly prokázány také fytoncidní účinky. Užívá se hlavně k průmyslovému zpracováni a k izolaci jeho alkaloidů. V minulosti se extrakt z vlaštovičníku používal k léčbě některých forem rakoviny, především karcinomu kůže. Nejnovější práce potvrzují tlumicí účinek vlaštovičníku na růst nádorových buněk.

Nať se sbírá na počátku květu, nejlépe v rukavicích. Nepoužije-li se po sběru čerstvá rostlina, je třeba ji rychle sušit při teplotě do 40°, aby se předešlo fermentativním pochodům. Na počátku vegetační periody je obsah alkaloidů nejmenší a na podzim největší. Droga omamně zapáchá a chutná palčivě hořce. Při skladování snadno plesniví.

Při sběru vlaštovičníkové natě je třeba být na pozoru, aby nedošlo k potřísnění kůže a oděvu šťávou, poněvadž ta zanechává obtížně odstranitelné hnědé skvrny.

Čerstvá šťáva z vlaštovičníku se efektivně používá při potírání a tím k odstranění bradavic. Míra účinku se však liší člověk od člověka. Jedovatost drogy vyžaduje, aby se užívala jen na předpis a pod dozorem lékaře. Šťáva může způsobit případně kožní onemocnění a při neopatrném zacházení např. poškodit oční rohovku.

Kontraindikace:

Neužívejte během těhotenství a kojení, a také trpíte-li glaukomem, vředovými chorobami, gastritida či střevními záněty, onemocnění žlučníku a žlučových cest a dyspeptickým onemocněním.

Závažná intoxikace jsem projevuje závratěmi a bolestmi hlavy, zhoršeným vědomím, ospalostí, hypotenzí tachykardií. Ovšem tyto vedlejší účinky se obvykle objevují až po dlouhodobém užívání (déle než dva měsíce) a často jsou důsledkem “samoléčby” nebo interakce přípravků obsahujících extrakty z vlaštovičníku s jinými léky nebo bylinkami. Potíže byly pozorovány např. při kombinaci s kurkumou, pampeliškou nebo pelyňkem.