Bylinky jsou od pradávných dob využívány k léčení. Jsou mezi nimi rostliny, které mohou být pro náš organismus prudce jedovaté a je proto lepší se jim vyhnout. Některé jsou i léčivé, ale patří do rukou odborníků, kteří přesně ví, jak s nimi naložit. Přinášíme malý výběr z nich.
Oměj šalamounek (Aconitum napellus)
Řadí se do čeledi pryskyřníkovitých, dorůstá výšky 40 – 140cm. Je to trvalá bylina s hlízovitým kořenem. Lodyha je přímá a hustě olistěná, květy modrofialové. Roste nejčastěji v horských a pohorských oblastech. Rostlina je prudce jedovatá, už jen při sběru rostliny se může objevit kožní vyrážka a puchýřky. Otrava se projeví mravenčením a pálením v ústech, rozšiřující se do celého těla. Přidává se zimnice, zvracení, průjem, nakonec smrt v důsledku obrny dýchacích cest a zástavy srdce.
Hlaváček jarní (Adonis vernalis)
Řadí se do čeledi pryskyřníkovitých, dosahuje výšky 10 – 40cm. Jedná se o trvalku s přímou lodyhou, listy jsou lodyžní a má výrazně žluté květy. U nás se vyskytuje v teplejších oblastech.
Používal se na srdeční obtíže a má podobné účinky jako náprstník. Obsahuje však jedovaté glykosidy, otrava se projevuje bolestmi žaludku, zvracením, průjmem až dýchacími obtížemi. Smrt může nastat v důsledku ochrnutím dýchacích cest.
Kýchavice bílá (Veratrum album)
Je zařazena do čeledi kýchavicovitýh, může dosahovat výšky 50 – 150cm. Lodyhu má silnou, přímou, listy vyrůstají střídavě. Květenstvím je bohatě větvená lata, okvětní lístky jsou uvnitř bílé, z vnější strany zelenkavé. Setkat se s ní můžeme například v Novohradských horách či na jižní Šumavě.
Rostlina je prudce jedovatá a může být zaměněna s hořcem žlutým. Paralyzuje nervovou soustavu. Projevuje se slzením a bolestí v očích, silným sliněním. Při vnitřním užití způsobuje roztáhnutí cév a pokles tlaku, tep je nepravidelný a pomalý, Může dojít až k zástavě dechu.
Durman obecný (Datura stramonium)
Patří do čeledi lilkovitých, má rozklanitě větvenou lodyhu, dosahující až 60cm. Má velké listy, laločnatě zubaté. Květy rostou ve větvení lodyhy, koruna květu má bílou barvu, až 7cm dlouhou. Plodem je tobolka pokrytá ostny. U nás durman najdeme v teplejších oblastech, na okrajích polí, vinic, rumištích.
Otrava durmanem je velmi nebezpečná, způsobuje zrakové, čichové a sluchové halucinace. U člověka se vyvine tendence k agresi, hyperaktivita, zástava močení a sucho v ústech. Smrt nastává naprostým vyčerpáním a selháním srdce.
Vratič obecný (Tanacetum vulgare)
Zařazujeme ho do čeledi hvězdnicovitých, může dorůst výšky 1,5m. Vratič je trvalka s přímou nebo vystoupavou lodyhou, hustě olistěnu. Má husté, chocholičnaté květenství, zploštělé. Barva je jasně zlatožlutá. U nás se vyskytuje hojně, na rumištích, skládkách, při okrajích cest, na železničních náspech.
Dříve se využíval v léčitelství, v současnosti se od jeho užívání téměř upustilo. Vyvolává překrvení orgánů dutiny břišní, poškození ledvin, jater, žaludku, křeče, může vést až k nevratnému ochrnutí.
Posed bílý (Bryonia alba)
Patří do čeledi tykvovitých, je to popínavá rostlina, která se uchycuje pomocí jednoduchých úponků, vyrůstající v paždí listů. Má mohutné kořeny, které jsou uvnitř bílé. Květy jsou zelenožluté, žilnaté. Samčí květy najdeme v dolní a střední části stonku, samičí v horní. Plodem jsou černé, kulovité bobule. U nás roste hojně, zejména v teplejších oblastech. Najdeme ho na okrajích zahrad, sadů a lesů, pne se po plotech a zdech.
Dříve byl hojně využívanou bylinou, která se dokonce vysazovala kolem hospodářství pro ochranu. Šťáva způsobuje podráždění kůže a puchýřky. Otrava se projevuje krvavým průjmem, křečemi, slabostí, poškozením jater a ledvin, až zástavou dechu. Pro děti představuje riziko už 15 snědených bobulí.
