Ačkoliv je zeměžluč známá již od starověku, dnes se málokdy sbírá, protože je poměrně vzácná. Nejvíce roste v jižní a jihovýchodní Evropě, odkud se k nám sušená droga dováží. Pokud se vám ji ale podaří objevit na našem území, můžete si alespoň malé množství bylinky nasušit.
Jak zeměžluč vypadá
Zeměžluč hořká nebo tako zeměžluč okolíkatá, zeměžluč lékařská či zeměžluč menší (to vše jsou názvy pro jednu a tu samou rostlinu) dorůstá výšky 40 cm, má jednotlivé čtyřhranné lodyhy, se vstřícnými listy, přízemní listy jsou v růžici. Květy jsou růžové až růžově červené, plodem je úzce válcovitá tobolka.
Kde zeměžluč roste
Vyhledává světlé a suché stráně a louky a původně roste v jižních částech Evropy, roztroušené pak po celé Evropě, dále v severní Africe, střední, jižní a Malé Asii a na západní Sibiři.
Co se sbírá
Sbírá se nať na začátku kvetení. Je potřeba ji sušit dlouho a přirozeně. Pokud je usušena nedostatečně, pak zplesniví. Výsledná droga by měla být světle zelenou barvu a růžové květy, nesmí obsahovat plody. Je bez zápachu a chutná výrazně hořce.
Jaké jsou účinné látky
Účinnými látkami jsou hořčiny, zejména genciopikrosid a erytaurin. Díky tomu patří ještě společně s hořci a vachtou trojlistou k nejdůležitějším hořčinným bylinkám.
Na co se používá
Bylinka se používá v nálevu, a to v lékařství (již od starověku) a v lidovém léčitelství k léčení zažívacích potíží, zlepšení chuti k jídlu, odstranění poruchy činnosti střev, zlepšení peristaltiky střev a povzbuzení činnosti žlučníku. Nemá vedlejší účinky. Může se použít samotná, nebo v léčebných směsích.
