To, že se vlaštovičník větší používá zejména na bradavice, ví každé malé dítě. Ale bylinka je to mnohem zajímavější a v menších dávkách a ve vhodném skupenství se dá používat i vnitřně.
Jaké má další lidové názvy
Vlaštovičníku se říká také zlatý kořínek, žloutníček, žlutokrev, krvavý mužíček, druidské mléko, bradavičník, barvička, bylina nebes, hadí mléč, celiánka…
Odkud vzniklo jméno vlaštovičník
Samotné jméno vlaštovičník (Chelidonium) má svůj původ již ve starém Řecku. Tam se totiž vlaštovka řekne chelidon. A proč zrovna vlaštovka? No protože vlaštovičník pravidelně vykvétá na jaře při příletu vlaštovek a na podzim zase spolu s odletem těchto tažných ptáků uvadá.
Bylinka alchymistů
Starověcí alchymisté tvrdili, že vlaštovičník v sobě obsahuje všechny čtyři živly: oheň, vodu, zemi i vzduch. Proto jeden z jejích lidových názvů zní bylina nebes.
Jak pomáhá vlaštovičník zevně
Zevně šťáva z vlaštovičníku pomáhá na bradavice, dále ve formě obkladů na ekzémy, popáleniny, vyrážku i proti plísni nohou.
Jak pomáhá vnitřně
Nejlépe jako tinktura, protože čaj by se špatně dávkoval. Tinkturu vyrobíme tak, že jednu větší rostlinu (nať) pokrájíme na menší kousky, dáme do tmavé lahvičky a zalijeme 60% lihem nebo alkoholem. Necháme louhovat 14 dní při pokojové teplotě. Přecedíme a uchováváme v lahvičce s kapátkem. Kapeme 10 až 15 kapek do vody nebo čaje a léčíme tímto játra, žlučník (i žlučníkové kameny), podpoříme imunitu na jaře nebo při onkologických onemocněních.
Homeopatie
Kdo dává přednost homeopatii, může vyzkoušet granule s vlaštovičníkem (Chelidonium majus) při trávicích obtížích, žlučníkových bolestech, kolikách a kamenech, zvracení s příchutí žluče. Užívejte podle doporučeného dávkování – jak při akutních, tak i při chronických potížích.
Zdroj: www.wikipedia.org, www.bylinkyprovsechny.cz, Staňková-Kröhnová, Magdalena: Bylinky pro děti a maminky 2, Grada, Praha 2019
