Ačkoliv se s olivovníky v přírodě setkáte pravděpodobně jen ve Středozemí, při troše péče jej můžete pěstovat i u nás. Jen dejte pozor na to, že olivovník nesnáší mráz, zatímco sucho, slunce a chudá půda mu nevadí.
Co vlastně potřebuje olivovník
Olivovník roste na skalnatých a chudých půdách ve Středomoří, kde bývá často sucho a někdy i ničivé požáry. To všechno olivovník přežije a znovu obroste. Proto mu doma vytvořte podobné podmínky, snad jen s výjimkou těch požárů. Vysaďte jej do velké nádoby, kterou budete moci na zimu přenést do místnosti, kde panuje okolo 10 °C. Jako substrát mu dejte zeminu smíchanou s pískem v poměru cca 1:1 a nepřidávejte žádné hnojivo. Zalévejte jej jen sporadicky. V létě jej samozřejmě můžete letnit, a to i na přímém slunci, jeho žár mu neublíží.
Co olivovníku ublíží
Jsou jen dvě věci, které olivovníku vyložené vadí: První je přelití vodou. Jestliže se vám to stane, olivovník nejspíše shodí listy. První pomoc je nechat nádobu vyschnout a olivovník pravděpodobně znova obroste. Další věcí, kterou nemá příliš v oblibě, je stěhování z místa na místo. Jak tedy letnění a zazimování zvládnout? Snažte se olivovník stěhovat velmi opatrně, a nejlépe tehdy, když venku i uvnitř panuje podobná teplota. Pro rostlinku to nebude takový šok a lépe se přizpůsobí. Pokud přesto shodí listy, nezbývá než opět vydržet, až mu dorostou nové.
Dlouhověkost olivovníku i lidí
Olivovník je dlouhověký strom, a tak v zemi svého původu není neobvyklé, že začne plodit třeba až 50 let po vysazení. Takže buďte trpěliví a vězte, že dříve než za 7–10 let se oliv nedočkáte. A i tak to bude úspěch. Olivovník je však krásný, i když neplodí, a bude zajímavou ozdobou vaší zahrady. Podaří-li se vám dosáhnout toho, aby vykvetl, pak se na jaře dočkáte intenzivní vůně.
A jak je to s dlouhověkostí lidí, kteří jedí olivy a používají olivový olej? Něco na tom skutečně bude, protože se jedná o zdravé tuky, ale ruku na srdce, možná je v tom ještě něco jiného, že jsou obyvatelé Středomoří tak dlouho živí – a totiž to, že se nestresují, užívají si život, po obědě si dopřejí siestu (ono to v tom horku ani jinak nejde), zatímco my, Středoevropané, si lámeme hlavu s každou maličkostí…
