Badyán: Není tajemstvím, že si na starém kontinentu některé věci tak trochu upravujeme podle sebe. Velmi známá je například historie třapatky. Zatímco severoameričtí indiáni tuto bylinu používají zejména na zažívací potíže, u nás na ni nedáme dopustit jako na prostředek pro efektivní posílení imunity. A dlužno říci, že zaslouženě.
A s mnohým kořením je to zrovna tak. Vezměte si na příklad takový badyán. Také si ho dokážete vybavit jen jako součást vánočního svařáku nebo koření do perníku? Pak vás rádi vyvedeme z omylu.
Badyán v evropské kuchyni
V tradiční evropské kuchyni se používá zejména anýz. Velmi se totiž badyánu podobá a badyán bývá nezřídka vnímán jako taková „levná náhražka.“ Ale nenechte se mýlit, badyán dokáže anýz poměrně dobře nahradit třeba i při výrobě těch nejtradičnějších likérů.
Do Evropy ho přivezli britští námořníci v 16. století. Líbil se jim. Oproti anýzu měl sice slabší aroma, ovšem mnohem výraznější chuť. Dnes se používá jako koření pro sladké pečení a jako náhrada anýzu při přípravě levnějších verzí mnoha známých likérů. Ovšem čas od času ho najdete i v roli tradiční složky původních likérů (například Anisse de Bordeaux).
V domácnosti se nejčastěji přidává do svařeného vína, koláčů a dezertů. A slouží rovněž jako dekorace na (zejména) vánočních tabulích a ozdobách. Nezřídka jsou nepoškozené osmicípé hvězdy badyánu k vidění i na tradičních adventních věncích.
Z badyánu se vyrábí rovněž olej, ten se však v kuchyni prakticky nevyužívá. Mnohem častěji ho lze vidět v potravinářském průmyslu (vyrábí se z něj sladkosti a žvýkačky), voňavkářství a farmaceutickém průmyslu.
Pro vaření se hodí pouze pravý anýzový olej, který lze použít třeba do salátů.
Badyán v kuchyních Dálného východu
To v Orientu je využití badyáníku pravého mnohem širší a s větší tradicí. V Číně, Indii a Japonsku jeho usušené plody spalují – vydávají totiž opravdu příjemnou vůni. Po jídle je také často žvýkán jako prostředek pro osvěžení dechu. Najdeme ho v čaji a alkoholických nápojích a je rovněž nezbytnou součástí mnoha kořenících směsí, včetně známého koření pěti vůní.
V čínské kuchyni jsou jeho dekorativní hvězdičky často používány jako základní koření pro přípravu kachny a vepřového masa. Hodí se také jako doplněk k vývaru, jemuž dodává pikantnější a plnější chuť. Obdobným způsobem tu funguje také skořice. A jak již bylo zmíněno, badyán je také jednou z hlavních složek koření pěti vůní. Jde o směs velmi často přidávanou do smažených zeleninových a masových pokrmů a také do marinád, určených pro přípravu masa. Nejslavnější z nich je samozřejmě vepřové pět vůní.
Ale ve hře není jen maso. Badyán sám o sobě se také používá jako přísada do nakládaných okurek nebo okurkových salátů a také jako pomůcka pro ochucení čaje. V obchodech je k dispozici jak badyán vcelku, tak i ten velmi jemně namletý.
Vietnamská kuchyně se co do použití badyánu značně podobá té čínské, což je vidět zejména na severu země, kde se toto koření pěstuje. Oblíbené je koření pěti vůní, ovšem úplně nejčastěji se tu badyán přidává k hovězím vývarům a polévkám (například do známé Pho apod.).
A zapomenout nesmíme ani na indickou kuchyni. Tady se badyán uplatní zejména jako součást mnoha kořenících směsí (masala – včetně masala chai, kari apod.). A pokud se podíváme ještě dál, hojně na něj narazíme také u hospodyněk v Pákistánu a Íránu. Naopak v Indonésii, Malajsii a jižním Thajsku se používá poměrně vzácně. Neroste tu totiž a dorazil sem jako součást exotických dodávek koření z Indie.
Jak tedy můžete vidět, to stejné koření se může zcela jinak využívat ve své domovině a zcela jinak tam, kam bylo importováno. Které z obou variant dáváte přednost vy?
