Violek existuje celá řada a některé druhy jsou léčivé. Všechny violky jsou však krásné, a proto si je pojďme přiblížit, kdybyste si je třeba chtěli vysadit do zahrady (a nejen bylinkové).
Violka vonná
Nejznámější violkou je violka vonná, také pojmenovávána jako fialka. Patří do čeledi violkovitých (jako ostatně všechny violky). Dorůstá 10 až 15 cm, nemá lodyhu, listy jsou v přízemní růžici, přičemž čepele jsou vejčité a řapík chlupatý. Kvete v březnu až dubnu tmavě fialovými květy a nádherně voní.
Sbírá se oddenek, květ, ale v menším množství mají léčivé látky i celé nadzemní části. Rostlina obsahuje alkaloid violin, saponiny, vonnou silici, vosky, slizy, kaučuk a kyselinu salicylovou.
Používá se na zklidnění dráždivého kašle, astmatu, zahlenění, čistí krev, léčí dnu, záněty svalů, hemeroidy, bolesti hlavy, neklid, nervozitu, poruchy spánku, snižuje krevní tlak, léčí chudokrevnost, posiluje imunitní systém, je i mírným projímadlem (zejména ve formě sirupu). Zevně se používá na špatně se hojící rány, a to buď rozdrcená, nebo ve formě odvaru, do kterého namočíte čistý kapesník a převážete suchou čistou látkou.
TIP: Ze zbylého odvaru, který nevypijete, si můžete vyrobit violkový krém – smícháte jej s kosmetickou vazelínou nebo kokosovým máslem a necháte několik dní odležet. Poté s ním natíráte problematickou pleť – například příliš suchou, nebo špatně hojící rány, ekzémy, ale dá se použít i na akné.
Violka psí
Violka psí (Viola canina) má oproti předchozímu druhu světlejší květy, které nevoní – odtud také její název. Má ráda kyselejší stanoviště, nejčastěji ji najdete v chudších trávnících, ve světlejších lesích nebo na vřesovištích. Roste velmi hojně po celé Evropě. Tato violka nemá prokázané žádné léčivé účinky.
Violka lesní
Violka lesní (Viola reichenbachiana, syn. Viola sylvestris) je rovněž hojná v Evropě, roste v listnatých a smíšených lesích, má ráda jílovitou půdu bohatou na živiny. Květy jsou světle fialovomodré, podobné spíše violce psí. Tento druh kvete dvakrát do roka, přičemž podruhé dochází k samoopylování. Léčivé účinky rovněž nejsou známy.
Violka Rivinova
Violka Rivinova (Viola riviniana) se podobá dvěma předchozím, má světle fialové květy se světlejší ostruhou, kvete nejdéle – březen až červen. Je rovněž hojná v Evropě, má raději kyselé půdy, roste zejména ve světlejších lesích, na vřesovištích, pasekách a na okrajích tmavých lesů. Často se kříží s violkou lesní nebo violkou psí. Nemá léčivé účinky.
Violka trojbarevná
Tato violka (Viola tricolor) má lidové pojmenování maceška, má modrou, bílou a žlutou barvu květů, existují však její různé kultivary, které se mohou lišit. Roste po celé Evropě, zavlečena byla i do Severní Ameriky. Obvykle je považována za plevel, ale má léčivé účinky jako violka vonná. Používá se zejména na léčení kašle, zlepšení metabolismu, zevně pak na kožní choroby.
Violka rolní
Violka rolní (Viola arvensis) nebo i maceška rolní patří do taxonomie violky trojbarevné. Kvete od dubna do září, má menší květy s převažující žlutou barvou, ale s modrými skvrnami. Květy nevoní. Je rovněž léčivá jako předchozí druh a na stejné choroby se i používá.
Zdroje: www.wikipedia.org, www.bylinkyprovsechny.cz, Bellmann, H. a kol., Atlas rostliny, Euromedia Group, Praha 2016
