Šťovík kyselý je vytrvalá bylinka, kterou najdeme zejména na vlhkých loukách. Listy sbíráme v květnu, když jsou mladé. Ale pěstovat šťovík můžeme i doma v květináči. A proč?
Odkud pochází
Šťovíků existuje mnoho druhů a je doma po celém evropském kontinentu, v severní Africe a v Asii. Druhotně se pak dostal i do Severní a Jižní Ameriky a Austrálie.
Kde roste
Potřebuje slunné stanoviště, vlhkou až mokrou výživnou půdu, s pH neutrálním až kyselým. Nejčastěji se s ním proto setkáme na vlhkých loukách a pastvinách, kolem říčních a potočních toků či v příkopech podél cest.
Co obsahuje šťovík
Šťovík obsahuje zejména vitamín C, vitamíny skupiny B, vitamín A, vápník, draslík, železo, třísloviny a kyselinu šťavelovou.
Léčivé účinky šťovíku
Listy šťovíku můžeme žvýkat čerstvé, a to pro osvěžení v létě, také léčí afty v ústech. Rovněž je můžeme přidávat do polévek a omáček – nejlépe spolu s mlékem, anebo do jarních salátů. Listy šťovíku působí mírně projímavě a podporují trávení.
Listy se nedají sušit! Usušit si však můžete kořen, ze kterého si pak můžete uvařit projímavý čaj: Lžičku nastrouhaného nebo nasekaného sušeného kořene zalijte 0,25 l vroucí vody a nechte 15 minut louhovat. Poté přeceďte a vlažné vypijte. Měl by stačit šálek denně.
Pozor: Šťovíku by se měli vyvarovat lidé s močovými nebo ledvinovými kameny a těhotné a kojící ženy.
Šťovík jako plevel
Pokud si chcete vypěstovat šťovík doma, použijte k tomu raději květináč, kde bude mít ohraničený prostor. Jinak v zahradě se totiž jedná o plevel, který je schopný rychle zaplevelit a zadusit ostatní výsadbu.
