Ne každá rostlina má ráda, když ji zalijete až po okraj a dáte do stínu. Některé bylinky naopak vyhledávají teplo, suchý vzduch a půdu, která by pro jiné byla prakticky nepoužitelná. Pokud pěstujete bylinky bez pravidelné zálivky nebo na místě, kde slunce nezná slitování, nemusíte se smiřovat s tím, že se vám nic neurodí. Existují bylinky, kterým sucho nejen nevadí, ale přímo svědčí.
Suchomilné bylinky mají v sobě něco z pouštní houževnatosti. Nečekají, až je někdo zalije. Raději se opírají o vlastní zásoby, silné kořeny a listy, které si umí vodu udržet. Takové rostliny nejsou rozmazlené, ale nenápadně silné – ideální do truhlíku na balkoně, na chatu bez vody, nebo do záhonu na plném slunci.
Druhy bylin
Rozmarýn
Jednou z klasik je rozmarýn. Tahle bylinka si nejradši hoví tam, kde většina ostatních rostlin zvedá ruce k nebi. Rozmarýn má pevné, jehličkovité lístky, které připomínají drobné větvičky borovice. Je zvyklý na podmínky, kde se voda objeví jen občas a rychle se zase vypaří. Pokud mu dáte místo na slunci, volnou půdu bez hromady vlhkosti a sem tam doušek vody, odmění vás vůní, kterou nelze zaměnit.
Tymian
Podobně je na tom tymian. Nenápadný, ale nezdolný. Z blízka působí jemně, ale jeho odolnost je pozoruhodná. Tymian miluje sucho, lehkou půdu a prostor. Když se ho snažíte přelít, nedopadne to dobře. Spíš než pravidelnou péči ocení, když ho necháte být. A přitom stále dává své aromatické lístky, ideální do kuchyně nebo pro domácí čaje.
Šalvěj
Další favorit? Šalvěj. Má plstnaté listy, které působí jako jemný semiš, ale jsou to vlastně malé rezervoáry, které pomáhají zadržet vláhu. Šalvěj se nebojí horka, dokonce v něm rozkvétá. Vydrží, když ji pár dní zapomenete zalít, a čím víc světla dostane, tím lepší vůni a chuť bude mít. Hodí se i do květináče, stačí jí vzdušný substrát, který nebude držet vodu jako houba.
Oregáno
Málokdo ví, že oregáno – známé spíš z italských pizz – je ve skutečnosti bylinka z velmi suchých oblastí. Oregáno v přírodě roste na kamenitých svazích, kde si musí vystačit s rosou a krátkými dešti. I doma ho tedy udržujte ve spíš chudší půdě, nelepte ho k ostatním žíznivým bylinám a dejte mu dost prostoru i světla. Odmění vás silným aroma, které se v kuchyni neztratí.
Levandule
Zapomenout nesmíme na levanduli. Přestože ji spousta lidí pěstuje kvůli květům nebo vůni, levandule je zároveň bylinkou, která sucho přímo zbožňuje. Její kořeny dokážou sahat hluboko, a listy s povlakem chrání vodu jako poklad. Levandule nesnáší přemokřenou půdu. Pokud jí dopřejete drenáž a plné slunce, poroste téměř sama. A kromě krásy vám nabídne i možnosti využití – od vonných pytlíčků až po domácí čaje.
Yzop
Méně známou, ale stejně odolnou bylinkou je yzop. Je trochu jako levandule – vysoký, bohatě kvetoucí, ale víc kořeněný a trochu ostřejší. Yzop má rád sušší půdu, kamenité prostředí a plné slunce. Jeho květy navíc přitahují včely, takže je to ideální bylinka pro každého, kdo rád spojuje užitečné s krásným.
Když shrneme, bylinky, které zvládají sucho, mají pár věcí společných: nepotřebují hýčkání, milují světlo, mají rády vzdušnou půdu a spíš než vlhko ocení trochu prostoru a klid. Nejsou to rozmazlené rostliny do skleníku, ale soběstační drsňáci. Právě proto se tak dobře hodí do moderního způsobu života – když zapomenete zalít, nevadí. Ony to zvládnou. A možná vám tím dají víc, než kdybyste je polévali denně.
