Víte, jaké druhy čajů existují a co vlastně určuje druh čaje? Každý z vás už někdy slyšel názvy jako zelený čaj, bílý čaj, černý čaj, a možná jste zaslechli i žlutý čaj, čaj puerh a další. Pokud máte v názvech čajů ještě poněkud „hokej“, zkuste se začíst do následujících řádků. Třeba se nám podaří vám to osvětlit.
Zelený čaj
Zelený čaj máme na prvním místě, a to nejen proto, že je zřejmě nejzdravější. Je to také tím, že tento druh čaje vůbec neprochází fermentací. Proto v sobě obsahuje největší podíl polyfenolů. Tento čaj se vyrábí tak, že lístky se ihned po otrhání nebo ostříhání začnou zpracovávat. Většinou se opraží na pánvi, nebo se propařují nebo se mohou i péct. Všechny tyto procesy brání oxidaci. Nato se lístky čaje tvarují a suší. Mohou se tvarovat například do kuliček – asi všichni znáte tzv. Gunpowder, který dostal název podle toho, že malé kuličky vypadají jako střelný prach.
Bílý čaj
Hned po zeleném čaji následuje bílý čaj. Není to sice v pravém slova smyslu čaj na pomyslné ose mezi zeleným a černým čajem, ale je to velmi jemný čaj, který patří k nejdražším na světě. Ve starověku a středověku byl bílý čaj vyhrazen jen císařskému dvoru (v Číně i v Japonsku). Lístky a pupeny se sklízejí ještě před otevřením, kdy na sobě mají bílé chmýří (odtud i jeho název). Lístky a pupeny se musejí pečlivě přebrat, nejlépe ručně, a poměrně rychle usušit.
Černý čaj
Černý čaj je na ose fermentace prakticky na konci, je tedy dokonale fermentován. To si můžeme představit tak, že poloviny polyfenolů je zoxidována a polovina zůstává nezoxidována. Černý čaj má díky tomu charakteristickou trpkost, zároveň však získá klasickou chuť a aroma černého čaje. Výroba tohoto čaje vypadá tak, že nejprve se čajové lístky nechají zaschnout (na čerstvém vzduchu, ale ve stínu). Pak se svinují – v dřívějších dobách se svinovaly poctivě ručně, dnes jsou na to svinovací stroje. Takto svinuté lístky se nechají oxidovat na vzduchu při teplotě 28 až 32 °C. Jakmile je oxidace dostatečná, je rychle zastavena, a to prudkým zahřátím (na pánvích nebo v sušičce). Hledáte-li opravdu výborný černý čaj, sáhněte do produkce Číny, Japonska, Indie nebo Nepálu.
Žlutozelený nebo modrozelený čaj nebo také oolong
Zajímavý čaj s několikerým názvem bychom mohli na škále fermentace zařadit mezi zelený a černý čaj. Prochází totiž částečnou oxidací. Jeho výroba je poměrně náročná. Na rozdíl od například bílého čaje se sbírají jen plně otevřené pupeny a silné listy, které se následně nechají na stinném místě zavadnout. Asi nejdůležitější část výroby následuje potom – je to mechanické narušení lístků. Čaj se v této fázi přetřásá anebo nechává padat. Dnes na to zase existují stroje. Potom se nechá ještě jednou zavadnout. Tato fáze trvá tak dlouho, jak jednotlivé druhy vyžadují – je možné dosáhnout oxidace od 10 % do 80 %. I proto je každý žlutozelený čaj trošku jiný. Tento druh čaje nejčastěji zakoupíte ve formě půlkuliček nebo proužků. Poslední fází je sušení a pražení.
Čaj puerh
Čaj puerh má své jméno podle jediné provincie, kde se vyrábí (Pchu er). Tentokrát se jedná o dvakrát fermentovaný čaj. Obecně platí, že čím delší je doba fermentace, tím je puerh jemnější a kvalitnější. I tento čaj lze zakoupit jako lístky, ale spíš v obchodě potkáte lisované koláče, cihly nebo misky. Bohužel, přesné tajemství výroby znají jen dělníci zasvěcení do výroby, takže vám bude muset stačit konstatování, že je to vůbec nejkvalitnější čaj na světě.
