Čekanka obecná: Řeč je samozřejmě o čekance obecné (Cichorium intybus), nicméně přízvisko divoká si určitě zaslouží. Navíc je to velmi zajímavá bylina s úžasnými léčivými vlastnostmi a bohatou aplikací. Zelená nať i kořen se používají na mnoho způsobů.
Čekanka obecná se původně vyskytovala v některých částech Evropy, severní Afriky, Asie, Tuniska a Alžírska. Ovšem v současné době se rozšířila na prakticky všechny kontinenty kromě Antarktidy. Nejraději roste na kamenitých a písečných půdách u silnic, na úhorech a náspech, ale také na loukách a okrajích orných polí.
Je to hmyzem opylovaná víceletá rostlina, jejíž mladé listy a kořeny jsou jedlé a často se používají v bylinné medicíně. Dorůstá do výšky asi 30 – 120 cm a má tenké, rozvětvené, zelenavě šedé stonky. Obsahují ovšem hodně silných vláken, takže jsou poměrně odolné proti utržení. Na sběr si proto s sebou vezměte pro všechny případy zahradnické nůžky.
Kořeny čekanky se s dobrou výbavou sbírají docela dobře. Jsou totiž jen málo rozvětvené, silné a masité. Jejich barva je hnědá a jejich chuť hořká. Dalším užitečným prvkem rostliny jsou kopinaté, přisedlé listy. Mohou být mírně zoubkované nebo hladké, s lehce proměnlivou základnou. Pouze ty spodní tvoří charakteristickou rozetu a jsou zespodu chlupaté.
Zajímavosti se života čekanky
Když uvidíme modré květy na okraji pole, můžeme si být jisti, že to bude čekanka. Kromě charakteristické modré se někdy objevují i růžové nebo bílé, ale to je velmi vzácné. Květy jsou malé a dosahují průměru jen 3 – 4 cm. Vyrůstají na vrcholu stonku, ale také v paždích stonků. Je pro ně typické, že se na noc zavírají a zůstávají otevřené po celý den. Objevují se od července do září.
Měli byste vědět: Pokud narazíte na čekanku s bílými nebo růžovými květy, nemusíte se bát, je stejně léčivá jako její obvykle zbarvené příbuzné.
Léčivé vlastnosti a použití čekanky
Čekanka obecná je známá léčivá rostlina, která se v lidové medicíně používá již po velmi dlouhou dobu. Odhaduje se, že použití tohoto rostlinného prostředku začalo už v pravěku, a to zejména v arabsky a německy mluvících zemích. Své využití dnes najde také v homeopatii a při léčbě určitých typů rakoviny.
Používá se celá nať čekanky, ale také kořen nebo květy. Dohromady obsahují velké množství látek s příznivým účinkem na lidské tělo, včetně minerálních solí, intubinového glykosidu, inulinu, cholinu, pektinu, éterických olejů a laktucinu.
Kořen čekanky má močopudný účinek a stimuluje produkci žlučových a žaludečních šťáv (to mají v popisu práce zejména obsažené hořčiny). Kromě toho má také mírně projímavý účinek. Díky svým vlastnostem se používá zejména v bylinných směsích, které jsou určeny k léčbě poruch trávení a k posílení imunity organismu.
Čekanka se bude hodit všem, kdo bojují s nechutenstvím nebo s jaterními chorobami (opět jako součást bylinné směsi jejíž aplikace se zpravidla neobejde bez konzultace s lékařem). A lidové léčitelství doporučuje odvar z natě čekanky i pro ošetření nejrůznějších kožních obtíží – zejména při zánětech a vyrážkách.
Možná jste také slyšeli o tom, že kořeny čekanky se používají jako zdravá náhražka kávy (díky obsahu inulinu). Pokud byste si je chtěli k tomuto účelu nasušit, pamatujte si, že, musí jít o kořeny z dosud nekvetoucích jedinců. A mladé listy čekanky se pak hodí do salátů nebo nejrůznějších zeleninových směsí.
Věděli jste, že: za cikorku alias kávu z čekanky vděčíme napoleonským válkám? Tehdy totiž byl obchod s běžnou kávou téměř znemožněn, a proto byly hledány její dostupné alternativy.
Kdy sbírat čekanku? Záleží na její části
Na závěr si ještě povíme něco k samotnému sběru. Je to vcelku jednoduché. Nať jako taková se sbírá ještě před květem – v dubnu, zatímco kořen čekanky se sklízí na jaře nebo v říjnu. Kořen a nať se suší při teplotě asi 40 °C, vyšší teploty by mohly znehodnotit některé z obsažených účinných látek. Sušení kořene by mělo být provedeno okamžitě po vytažení rostliny ze země, nať je možné nechat trochu zavadnout. Sbírat lze samozřejmě i čekankové květy. Ty se používají zejména jako dekorativní prvek v čajových směsích.
Listy čekanky pro kulinární využití je třeba zpravidla uměle přistínit. Obsahují množství vitamínu C a B a také stopové prvky. Dnes se čekanka cíleně pěstuje v západní Evropě a to zejména v Belgii a v Itálii. Listy mají mírně nahořklou chuť, takže s nimi v kuchyni raději šetřte.
, nicméně přízvisko divoká si určitě také zaslouží.){kind=link}