Čaj-historie: Milovník čaje teď možná přemýšlí, kde vlastně ten čaj původně vznikl, kde se začal pěstovat a odkud vyvážet. A kdy se dostal až do Evropy? Za tajemstvím čaje se vypravíme na následujících řádcích.
Úplné počátky
Počátky čaje se nám podařilo vystopovat, ale stopy vedou do různých zemí. Nejstarší legendy uvádějí, že pravlastí čaje je starověká Čína, kde se čaj pěstoval již ve 3. tisíciletí před naším letopočtem a jeho iniciátorem a propagátorem (ovšem jen ve vlastní rodině) byl císař Šen-nung. Jiné legendy uvádějí za původní pravlast čaje Barmu, odkud se prý až následně rozšířil do Číny. Avšak i Indie má vlastní legendy o svém původu ohledně pěstování této rostliny. Japonsko se naopak zcela smířilo s tím, že do něj byl čaj dovezen z Číny a teprve poté se samo Japonsko stalo velmocí v pěstování čaje.
Co nám potvrzují doložené prameny
Pokud pomineme legendy a opřeme se o skutečné prameny, dovídáme se, že do cca 4. století našeho letopočtu byl čaj výhradním nápojem pro císařskou rodinu v Číně. Potom se čaj začal podávat jako lék – i když trochu jiným způsobem, než jak si léky představujeme v dnešní době: tehdy byly listy otrhávány a lisovány do placiček, které se následně sušily tak dlouho, dokud nezčervenaly. Poté se rozbíjely na drobné kousky a jako další léčivo se k nim přidával pomeranč, zázvor, nebo dokonce cibule. Asi v 8. století našeho letopočtu začaly v Číně vznikat tzv. čajovny, a čaj se tímto způsobem rozšířil i mezi střední a nižší vrstvy obyvatelstva.
A jak se čaj dostal do Japonska
Zhruba kolem 8. století se čaj dostal prostřednictvím čínských a japonských buddhistických kněží do Japonska, Mongolska a v polovině 9. století i do arabských zemí. To byl veliký průlom do čínských zvyklostí, protože Čína si pěstování čaje střežila jako přísné tajemství. Jenže právě v 8. a 9. století byla Čína dost vyčerpána vnitřními i vnějšími okolnostmi (povstání, občanské války, nájezdy loupeživých hord) a čaj se zde prakticky přestal pěstovat. Pěstování, výroba a vývoz čaje se pak postupně přesouvá do zemí, jako je Japonsko, Indie a arabské země.
Čína versus Japonsko
Čína se sice za dynastie Ming v průběhu 14. století částečně obnovila jak pěstování, tak i vývoz slavného čínského čaje, ale pomyslnou taktovku v obojím převzalo Japonsko. Japonsko se také stalo velmocí, která rozvinula nejen pěstování zeleného, ale i bílého (zpočátku také jen pro císařský dvůr) a černého čaje a dalo vzniknout mnoha dalším druhům čaje vůbec.
Kdy a jak se čaj dostal do Evropy
Evropa si na čaj musela počkat až do počátku 17. století, kdy ji sem dovezla holandská Východoindická společnost. Čaj se v Evropě zprvu pil jako léčivý nápoj, ostatně se mu také říkalo „herba theae“. Kromě Nizozemí se jako do prvních zemí dostal do Německa, Anglie a Portugalska. Ve všech zemích si jej však mohli užívat jen velmi bohatí lidé, protože byl opravdu drahý. Již v 17. a 18. století si získal velkou oblibu v Anglii, kde dokonce vytlačil do té doby oblíbenou kávu a z kaváren se staly čajové kavárny. Neměli bychom také opomenout, že v době počínajícího novověku měli do těchto zařízení povolen vstup pouze muži.
Kde se čaj nejvíce pěstuje dnes
Dnes najdeme čajové plantáže nadále v Číně, v Barmě, Indii, na Cejlonu a v Japonsku. Asi nejkvalitnější se pěstuje v oblasti Dárdžilihg, která se nachází v západním Bengálsku, jež je součástí Indie. Tento čaj, protože pochází z horských svahů Himálají a čajovníky zde rostou na červené písčité půdě, má nálev s tmavočervenou barvou, plnou chutí a výrazným aroma, velké množství kofeinu a taninu, a proto si jej oblíbili především Evropané. Čaj je to ale také dost drahý. Další výborné čaje se dají sehnat z Cejlonu, Indie, Číny i Japonska.
