Jalovčinka (Juniperus communis) je rostlina, které se dobře daří v chladných klimatech, proto roste v Kanadě, na Sibiři a ve skandinávských státech.
Léčivé účinky
- Tradičně se používá pro léčbu artritidy, dny a revmatismu.
- Má diuretické a antiseptické vlastnosti.
- Užívá se proti infekci močových cest (např. cystitida a uretritida).
- Tradičně se používá pro léčbu střevních infekcí a žaludečních potíží.
- Používá se jako léčba na kašel, bronchitidu a infekci horních cest dýchacích.
- Lokálně se využívá jako léčba ran, bolesti svalů, lézí a abnormálního růstu kůže.
- Používá se jako prostředek pro zpožděnou menstruaci, protože stimuluje děložní svaly.
- Inhibuje růst řady virových kmenů (včetně herpesových a chřipkových kmenů).
- Má antiseptické a adstringentní vlastnosti.
- Působí jako přírodní insekticid.
Použití a přípravky
Pro lékařské použití se využívají sušené a zralé bobule, někdy také jehličí. Asi nejznámější je jalovčinka tím, že ginu (alkoholický nápoj) dodává jeho typickou výraznou chuť.
- Bobule se často používají k dochucení pokrmů, jako jsou nádivky, zvěřina, šunka a vepřové maso.
- Dříve se větvička této rostliny používala k zavěšení nad hlavními dveřmi, aby zabránila čarodějnici vstoupit dovnitř.
- Jalovčinka je dostupná jako výtažek, tinktura, olej a čaj.
O jalovčince
Jalovčinka pochází původem z Kanady, Skandinávie a Sibiře. Obvykle se vyskytuje na vřesovištích a mořicích, ale může se také nacházet jako podrost ve smíšených lesích. Jalovčinka je stálezelený vzpřímený jehličnatý keř nebo malý strom, který může vyrůst až do výšky 10 m.
Jehlovité listy jsou světle zelené ve spodních částech rostliny a tmavě zelené výše.
Rostlina nese samičí a samčí kulovité šišky na samostatných rostlinách. Tyto šišky jsou obvykle označovány jako jalovčinky. Zelené ovoce se objevují na ženské rostlině a trvá asi tři roky, než dozrávají, nakonec se změní v barvu tmavě modrou až černou.
