Řebříček sehrál svou roli prý i při slavné Trójské válce. Umí potěšit celou řadou léčivých vlastností, pokud při jeho sběru neuděláte chybu. A v neposlední řadě poslouží i jako chutná přísada do čerstvých zeleninových salátů. Vybrali jsme ty největší pikantnosti o řebříčku obecném a představíme vám jeho ucelený obraz od A až do Zet.
Lze-li nějakou bylinku nazvat hrdinkou, pak je to zcela jistě řebříček obecný alias Achillea millefolium L. Tedy alespoň budeme-li věřit Homérovi a jeho Illias. Právě on totiž označuje řebříček jako důležitého pomocníka hrdiny Achillea, který by bez jeho léčivých listů nejspíš nikdy svá vážná zranění nepřekonal. Koneckonců odtud pochází i jeho latinské jméno. Český řebříček pak odkazuje na žebřík. Ovšem na ten docela původní jen s jednou středovou osou, na níž byla volně zatlučena úzká prkna.
A nechybí ani celá sbírka lidových názvů. Nejznámější je asi myší ocas, ale neznámý není ani husí jazýček, ovčí žebra, stolístek, všekoření, panenská bylina, žebráček, krupička, kroupy, kočičí chvost, mačačinec, jazejček, tisíclistník, husí jazyjček, krvavník, cikánský žebř, persán, polní cypřiš, polní chmel, řebřík nebo zaječí chléb.
Léčivá pomoc na každém kroku
Řebříček obecný je na našem území hojně rozšířen. Vyhovují mu především sušší stanoviště – rumiště, okraje polí a cest, písčiny u větších vodních toků. Kvetoucí stonky mohou mít 20-80 centimetrů. Přisedají k nim podlouhlé zpeřené listy. Nejvýraznější je květenství, velké často i jako dlaň. Je složena z mnoha drobných kvítků, z nichž žádný nemá více než 0,5 cm v průměru. Obvykle jsou květy bílé, na velmi slunných místech mohou mít i lehce narůžovělou barvu – rostlina se tak chrání před působením UV záření. Okrasné kultivary řebříčku obecného s květy růžovými nebo žlutými však léčivé vlastnosti nemají a ke sběru se nehodí.
Náš tip: I když řebříček, rostoucí v blízkosti obilných polí vypadá lákavě, pro sběr se nehodí. Pole bývají stříkána nejrůznějšími pesticidy a hnojivy, které přecházejí i do jeho natí a listů, odkud je následně konzumujeme v odvaru nebo čaji.
Sběř řebíčku – výstraha pro alergiky
Je to tak. Řebříček obsahuje spoustu cenných látek v čele se silicemi (zejména s azulénem), hořčinami, alkaloidy, flavonoidy a tříslovinami. Jejich obsah kolísá v závislosti na více faktorech, zejména počasí a stanovišti. Ovšem čím lepší místo a čas pro sběr, tím větší pozor by si měli dát alergici a osoby s citlivou kůží. Právě řebříček totiž stojí za většinou případů tzv. dermatitidy z lučních rostlin – vyrážky, jež se objevuje několik hodin po sběru či zpracování čerstvých bylinek. Úporně svědí a může přetrvávat i několik dní. Doporučujeme proto chránit se před sběrem rukavicemi. A pokud ke kontaktu přesto dojde, chladíme postižené ruce studenou vodou, příp. použijeme gel z aloe vera nebo jiné hojivé bylinky. A velký pozor si dáváme na zasažení očí, zde může pálení přetrvat ještě déle a pomáhá na něj částečně pouze proud studené vody.
Řebříček obecný sbíráme nejlépe za pravého poledne, kdy je obsah silic a dalších cenných látek nejvyšší. Používáme nůžky a květenství odstřiháváme i s velkým kusem stonku, bude se posléze lépe sušit . Z nastřihaných květů tvoříme svazečky, které sušíme na větratelném a světlém místě. Aby se nerozpadaly, sbíráme květenství těsně před rozvinutím nebo čerstvě po něm. Staré „rozkřáplé“ květní stvoly se už pro sušení příliš nehodí.
Náš tip: Stejné pravidlo platí i pro řez řebříčku, určeného k sušení do suchých vazeb. Tady však rozhodně hrají prim spíše okrasné odrůdy, například řebříček tužebníkovitý.
Řebíček – více než 4 000 let dlouhá historie léčebného užití
I když řebříček obecný vnímáme spíše jako naši středoevropskou bylinku, první kroky v medicínském použití udělal před 4000 lety v dálné Číně. Právě tady ho věšeli lidé do oken jako ochranu proti mnoha druhům nemocí, včetně tolik obávaného moru.
Ruku v ruce s tím šlo i použití drcených listů nebo přímo vylisované šťávy z řebříčku, jež dokáží zastavovat lokální krvácení a urychlují hojení ran. Přinášejí úlevu také při menstruačních bolestech, křečích vnitřních orgánů i při nejrůznějších alergiích. Není ovšem vhodný na trvalé užívání a vyhýbat by se mu měli lidé, alergičtí a jiné zástupce čeledi hvězdnicovitých.
Řebříček lze užívat vnitřně ve formě odvaru, i zevně jako sedavou koupel. Ukážeme vám osvědčené recepty pro oba případy.
Řebříčkový odvar – recept
Na odvar budete potřebovat dvě rovné kávové lžičky sušených květů a šálek horké vody. Přelijte a nechte 10 minut odpočívat pod pokličkou. Pijte 3x-4x denně, podle intenzity obtíží. Při menstruačních obtížích začněte s jeho užíváním 1-2 dny před očekávaným začátkem periody. Kromě ní se uplatní také při :
- žaludečních, střevních a žlučníkových křečích,
- žaludečním zánětu,
- povzbuzení i chuti k jídlu,
- zánětu ledvin nebo močového měchýře.
Pro použití v posledním případě je nutné použité množství řebříčku navýšit na tři rovné lžíce sušené druhy – zvyšuje totiž množství množství moči, což je při zánětech močové soustavy velmi žádoucí. Pamatujte také na to, že řebříček obecný se používá jako akutní pomocník, jeho preventivní užívání vhodné není. Jakmile vaše obtíže ustoupí, přejděte na jinou bylinku.
Řebříčkový odvar – recept
Při menstruačních křečích či křečích hladkého svalstva lze působení řebříčku zintenzivnit díky teplé koupeli. Tu připravíte ze 100 gramů sušených květů a 20 litrů vody. Do velkého hrnce vhoďte řebříčkovou drogu, počkejte, až voda začne vřít, a poté odvar sundejte z plamene a zakryjte pokličkou po pěti minutách sceďte a použijte jako sedací koupel. Neměli byste v ní však setrvat déle než 20 minut.
Odvar můžete použít také k ošetření menších cévních poranění. Do mírně vychladlé tekutiny stačí namočit obvaz a přiložit ho na ránu. Přiložte na půl hodiny, poté podle potřeby vyměňte. Ve volné přírodě lze použít i podrcené listy, volně přiložené na ránu. Neměly by však být příliš zaprášené – například z okrajů cest.
Použití řebříčku v kuchyni
Ale z léčivé natě řebříčku není třeba připravovat jen odvary. Stejně dobře poslouží i jeho svěží čerstvé lístky coby kulinářská pochoutka. Stačí je nasbírat brzy na jaře, později už budou příliš hořké. Dobrým vodítkem je jejich barva – čím tmavší jsou, tím větší hořkost obsahují.
Jarní řebříček se skvěle hodí do salátů i do studených míst. Jeho chuť ještě není příliš výrazná, zato vzhled dokonale oslnivý. Koneckonců ne nadarmo nazývají na jihu Evropy jeho listy poeticky Venušiny řasy. Ale zubaté lístky snesou i tepelnou úpravu, takže pokud si chcete ozvláštnit bramborou kaši nebo jiná zeleninová jídla či masové polévky, jsou tím pravým přesně pro vás.
Mladé listy řebříčku se doporučují i jako osvěžující jarní kúra – stačí jich každý den po dobu jednoho týdne spořádat menší hrst. A to buď najednou nebo v průběhu dne jako součást jídel,. Třeba v lahodném smoothie je ani nepoznáte.
Ovšem jarem sezóna řebříčku nekončí. Pokud v kuchyni rádi experimentujete, určitě si pochutnáte i na hořkých starších listech. Nelze všeobecně říci, jak hořký zážitek to bude, ovšem všeobecně platí, že čím pozdější sběr a sušší stanoviště, tím hořčí nakonec výsledek bude. Oceníte ho zejména u pečených a dušených mas, v polévkách, houbových směsích či bramborácích. Doporučujeme však listy používat spíše jako surovinu určenou pro vyvaření, a ne k přímému servírování. Zacházejte s nimi stejně jako třeba s bobkovým listem – na chvíli vložte, později opatrně vyjměte.
A zatracovat nemusíte ani listy sušené – nadrťte je jako koření a přidejte všude tam, kde si podle vás zaslouží výsledná chuť pokrmu trochu prohloubit nebo zintenzivnit. V tomto ohledu vás listy řebříčku příjemně překvapí i ve slaných těstech.
Náš tip: nasbírané listy vydrží ve vlhké textilii několik dní, pokud je uložíte do lednice, můžete také nařezat více květních stvolů s listy a ozdobit si jimi kuchyňský stůl. Ve váze s vodou mají velmi dlouhou trvanlivost, a listy můžete odebírat podle potřeby – vyhněte se ovšem kulinářskému užití okrasných zahradních odrůd. Ty nejsou ani dobré ani zdraví prospěšné. Květy řebříčku obecného lze rozebrat na jednotlivé trubičky a využít je jako jedlou dekoraci.
