Pepř: Druhů pepřů je na světě opravdu spousta. Kdybychom počítali jen ty, patřící do rodu pepřovníků (Piper), napočítali bychom něco okolo 1 600. Ale obdobně lze použít i plody mnoha dalších rostlin.
Jak se vlastně pepř dostal do Evropy a kam až bychom mohli jeho působení vysledovat? Pojďte se spolu s námi vydat na takovou malou výpravu do minulosti.
Pepř, kam se podíváš
Peru, Indie, Afrika… Tady všude lze nalézt rostliny, jejichž plody se pyšní příjemnou štiplavostí. Není tedy divu, že „pepř“ provázel snad každou velkou civilizaci. Pokud budeme mluvit o pravém pepři alias pepřovníku černém (Piper nigrum), museli bychom se vydat po jeho stopách do Indie, resp. do pohoří Ghát.
Jeho pověst se brzy rozšířila po celé Indii i dál. S pepřem se obchodovalo, používal se jako platidlo a vžilo se pro něj dokonce (o něco později) označení černé zlato. Není divu, že padl do oka i vyhlášenému válečníkovi Alexandru Velikému. A právě on ho dovezl do Evropy (v roce 327 př. n. l.).
Nešlo však o náš starý známý černý pepř, nýbrž o pepř dlouhý (Piper longum nebo také Piper officinarum). Je velmi aromatický a pokud ho nepodrobíme dlouhému skladování, může se pyšnit i vysokým obsahem silic a dalších cenných látek. Charakteristická štiplavost se v něm tak snoubí s dřevitou vůní.
Jeho používání si oblíbili staří Římané a později samozřejmě i Arabové. Dovážel se přes Arabské moře a tak nepřekvapí, že byl symbolem luxusu. Byl však poměrně drahý a právě díky tomu ho časem nahradila jeho mnohem levnější alternativa – nám starý známý černý pepř.
Z Evropanů popsal jako první černý pepř ve svém díle Milion Marco Polo. V polovině 15. století však nastala krize. V roce 1453 dobyli Konstantinopol Turci a obchod s kořením tak na čas ustrnul na mrtvém bodě. Změnil to až Vasco da Gama a jeho obeplutí Afriky. Portugalci opět drželi monopol, což cenu pepře ještě vyhnalo vzhůru. Teprve po rozmachu koloniálních mocností se do Evropy začalo dostávat tohoto koření více a jeho cena poklesla.
A jak je to s pepřem dnes? Celou pětinu celosvětově produkovaného koření tvoří právě pepř. Ceny jsou tak nízko, že si ho může dovolit prakticky každý. A o to více se teď začínají dostávat ke slovu nejrůznější nevšední druhy pepře, třeba již zmíněný dlouhý pepř, případně pepř sečuánský, etiopský, malaquetský apod.
Pepř jako afrodiziakum
Cesta pepře Evropou však nebyla vždycky snadná. Byl mimo jiné považován za afrodiziakum, takže cudné panny a samozřejmě ani obyvatelé a obyvatelky klášterů ho konzumovat nesměli. Tady byl nahrazován drmkem (Vitex agnus castus), nazývaným také mnišský pepř. Ten měl podle všeobecného přesvědčení tělesné žádosti spíše potlačovat.
Byly mu připisovány i mnohé léčivé účinky, z nichž mnoho je zmiňováno dodnes. Mimo jiné podpora trávení, antioxidační vlastnosti, analgetické působení nebo příznivý účinek na srdce a cévy. Dříve se proto přidával i do sladkých pokrmů (známý je například perník). Dnes se od toho použití již upustilo.
A v souvislosti s pepřem nemůžeme také nezmínit Bulharsko. Právě tady se dodnes toto koření velmi hojně používá. Může za to mimo jiné i bulharský šlechtic Angel Kančev. Ten proslul mimo jiné množstvím milenek a při erotických hrátkách mu měl pomoci právě pepř. Odtud se také vzalo pořekadlo „Pepříš jako Kančev.“ Dodnes se však pepř v Bulharsku používá v opravdu zvýšené míře. Takže si na to dejte pozor, až budete příště v plovdivských ulicích obdivovat kořeněné maso. Mohlo by vás nepříjemně překvapit.
, napočítali bychom něco okolo 1 600.){kind=link}