Merlík: Možná jste se i vy někdy zamýšleli nad tím, co vlastně jedli všichni ti rolníci u nás, když si o bramborách nebo třeba rajčatech z Nového světa mohli nechat jenom zdát. Odpověď je překvapivě pestrá.
Hlavní roli v ní budou rozhodně hrát merlíky. Představovaly ve své době velmi bujnou zásobárnu listové zeleně, která do jídelníčku dodávala všechny potřebné výživové látky – tedy samozřejmě v sezóně. Nejčastěji se používaly čtyři druhy merlíků:
• merlík všedobr
• merlík bílý
• merlík hlavatý
• merlík listnatý
Merlík není jenom plevel, zužitkujte ho až do posledního
lístečku
Pojďme se tedy podívat na to, jak salátový stůl našich předků vypadal a co si dopřávali například místo špenátu.
Merlík všedobr – použít ho lze podobně jako chřest
Merlík všedobr (Chenopodium bonus hericus) je původní vytrvalá středoevropská rostlina. Její výskyt v přírodě signalizuje oblasti s vysokým výskytem dusíku, ne náhodou ho proto dnes najdeme často například okolo cest nebo na rumištích.
Mezi jedlými merlíky zaujímá výjimečné místo díky své velikosti a lahodným listům. Stačí ho vysít na záhon mezi trvalky nebo zeleninu, budeme mít postaráno o přísun čerstvých listů na celou sezónu. Velmi rád a rychle se ovšem množí, takže je třeba vždy pečlivě pokosit kvetoucí nať tak, aby se na ní nezačala tvořit semena. Jinak si merlík všedobr rychle roznesete do celé zahrádky.
Náš tip: Pět až šest let můžeme kulturu merlíku bez problémů ponechat na místě bez zvláštní péče. Ovšem po této době začnou být trsy příliš husté a ani probrání ji nepomůže mnohem lepší je proto starý záhon merlíku zlikvidovat a založit jiný o kousek dál.
A jak ho konzumovat? Listy se pojídají čerstvé i tepelně zpracované. Přidat je lze do salátů nebo k dušené zelenině či masu. V západní Evropě se však kromě listů konzumují i mladé výhonky. Chutnají a upravují se podobně jako chřest. A kromě toho je merlík všedobr i hojně užívanou léčivou rostlinou. Je s podivem, jak rychle se z univerzálního pomocníka našich předků stal „pouhý“ otravný plevel na zahrádce.
Merlík listnatý jako pravá špenátová zelenina
Při uvedení na trh ho bylo možné zakoupit jako tzv. jahodový špenát, ale dnes už je mnohem známější pod označením merlík listnatý (Chenopodium foliosum), zdužnatělé okvětí vypadá v době svého dozrávání velmi atraktivně – skutečně jako malé jahody. Jsou samozřejmě jedlé (stejně jako celá rostlina) a potěší vás i jako dekorace na jakékoli slavnostní tabuli.
Jako náhrada jahod ovšem nikdy nesloužil, i když k tomu jeho jméno svádí. Ve skutečnosti se zářivě zbarvené plody stávaly součástí líčidel nebo se s nimi dobarvovalo červené víno. A v neposlední řadě se merlík listnatý používal (a vlastně dodnes používá) i jako nevšední okrasná rostlina. Můžete si tak vybrat, jakým způsobem ho chcete pěstovat. Pokud ho sbíráte na jídlo, neměl by vám nikdy vykvést, naopak na záhonku s letničkami je jeho vykvetení a zaplození více než žádoucí. Použití čerstvých listů je podobné jako u merlíku listnatého.
Měli byste vědět: merlíku listnatému se velmi podobá i merlík hlavatý (Chenopodium capitatum). Při běžných úpravách je ovšem lze bez potíží vzájemně zaměňovat, takže si s jejich rozlišováním nemusíte lámat hlavu.
Další jednoletý druh merlíku můžeme znát i z naší přírody. Je jím merlík bílý (Chenopodium album). V přírodě si ho lze volně nasbírat. Na vhodné lokalitě budete mít plný košík listů už za pár minut. K přímé konzumaci se hodí jen velmi mladé listy, starší nať je vhodné před použitím alespoň spařit. I jeho chutí budete na talíři skutečně velmi příjemně překvapeni.
