Jedovaté bylinky: Moudrost našich babiček bývá vysoce ceněna a bylináře ze středověkých klášterních lékáren se dodnes hrdě vyjímají v mnoha domácích knihovnách. Ovšem publikace těchto „ověřených poznatků“ bez komentáře moderní medicíny může být leckdy ošidná.
Ne vždy se totiž toxicita u bylin či hub objevuje okamžitě. Skvělým příkladem je například ucháč obecný (Gyromitra esculenta). I když jeho latinské druhové jméno tvrdí opak (esculentus doslova znamená jedlý), dnes víme, že jsou jeho plodnice jedovaté. Používat starší houbařské atlasy tak není právě dobrý nápad. A kromě ucháče obecného byste mezi jedlými houbami našli třeba i pavučinec plyšový (Cortinarius orellanus) apod. a přitom podle moderních poznatků jeho konzumace poškozuje vnitřní orgány a může skončit i smrtí.
Podběl lékařský pod lupou – z lékáren už zmizel
Čaj z podbělu byl ještě donedávna velmi oblíbený zejména na kašel a další obtíže dýchacích cest souvisejících se sezónními nákazami. Rozpouští hleny a zároveň dezinfikuje sliznice. Obsahuje však také látky, které našemu tělu tak úplně neprospívají a to zejména ve chvíli, kdy jej užíváme opakovaně. A nezáleží při tom na tom, zda jsme ho připravili z květů nebo z kořene.
Užívat by ho neměly zejména těhotné ženy a malé děti. Ovšem málokdo ví, že se podběl lékařský (Tussilago farfara) nesmí kombinovat ani s alkoholem. Právě z těchto důvodů byla sušená podbělová nať i další přípravky před dvěma lety prakticky bez výjimek staženy z lékáren a ve volném prodeji je tato bylina rovněž k dostání jen velmi výjimečně. Její sběr a užívání je tedy pouze na vaši vlastní odpovědnost.
A v čem spočívá jeho nebezpečí? Látky ze skupiny pyrolizidinových alkaloidů, jež podběl obsahuje, vykazují velmi vysokou mutagenní aktivitu a jsou navíc také genotoxické. Nedoporučuje se zejména samostatné užívání podbělu a to i přes to, že se obsah těchto látek sušením výrazně snižuje.
Jarmanka dopadla neslavně – neprávem
Ještě hůře dopadla bylinka, jež se ještě před sto lety na našem území užívala zcela běžně – jarmanka větší (Astrantia major). Ceněny byly zejména její oddenky, ovšem také sušená nať, sbíraná těsně před květem. Pomáhala při trávicích potížích, astmatu, alergií i při ošetření ekzémů a dalších zánětlivých stavů kůže.
Podrobné laboratorní testy však prokázaly toxicitu sbíraného oddenku, takže ze všech herbářů a bylinářů doslova ze dne na den zmizela. Ovšem zapomíná se při tom na jinou věc. Její nať je totiž stále bezpečná a je opravdu škoda, že se na její použití zapomnělo.
Jarmanka je totiž poměrně nenáročná. Koneckonců – dodnes zdobí zahrádky a parky. Vyrůstá v polostínu a ochotně pokrývá poměrně velké plochy. Šikovné léčivo tak budete mít po ruce vždy, když ho budete potřebovat.
