Malé dějiny bylinkářství

Zajímá vás, odkud se vlastně bylinkářství vzalo a jak lidé přišli na to, že existují rostliny, které mají léčivé účinky? A to dokonce na zcela konkrétní nemoci? Jak to zkoušeli a jak ověřovali své poznatky v minulosti? Pojďte se s námi podívat na krátkou cestu do historie bylinkářství.

Starověk

Nejstarší písemné doklady o používání rostlin jako léčivých prostředků máme již ze starověku. Zřejmě se však používaly již předtím. Ve starém Egyptě i Číně jsou dochovány nejstarší bylináře již v období 3000 let př. n. l. Také židovský král Šalamoun měl svůj bylinář, a to v 10. stol. př. n. l. První lékárna pak vznikla okolo roku 800 n. l. v Bagdadu.

Středověk

Ačkoliv je středověk mnohdy označován jako temný, bylinkářství v něm kvetlo, a to především v klášterech. Nejvíce se bylinkaření dařilo v Německu a Francii a nejznámějším bylinářem je kniha O účinnosti bylin, nerostů a zvířat známého řezenského biskupa Alberta Magnuse. Objevení Ameriky při hledání nové cesty do Indie přineslo do Evropy nové a zcela neznámé druhy rostlin. A samozřejmě i ve středověku se lékaři a přírodovědci opírali o starověké autority, z nichž často ve svých dílech citovali. Asi nejznámější herbář z 16. století je ten od Ondřeje Mattioliho, který vyšel několikrát i v českém překladu. Šířením znalostí o léčivých rostlinách prosluli zejména mniši karmelitáni – od nichž máme dodnes název karmelitské kapky. I ve středověku vznikaly nové lékárny – u nás první vznikla za Karla IV., ale byly v té době spojené spíš s alchymií – alchymisté hledali pomocí rostlin kámen mudrců a snažili se vyrobit zlato a další drahé kovy. Někdy se bylinky staly i prostředkem k nekalým činům, a to když byly např. do nápojů lásky namíchány jedovaté rostliny.

Novověk

V novověku se k sepisování herbářů a bylinářů dostali i čeští autoři a např. Jan Svatopluk Presl vydával v letech 1822–1835 svůj Rostlinář, který však nikdy nedokončil. Bylinky se staly nástrojem lidového léčitelství, a to zejména v dobách, kdy lékař byl na hony vzdálený a širokým vrstvám obyvatel prakticky nedostupný. Nejvyhledávanější osobou na vsi tak byla babka kořenářka, která si uměla poradit s více i méně závažnými nemocemi. Řemeslo se dědilo z generace na generaci a poznatky o bylinkách se předávaly nejprve ústně a později i písemně dalším následovnicím.

 

 

 

ZANECHAT KOMENTÁŘ